sobota 28. června 2014

Operace



Je to tu. Přijel jsem do ZIRISu a nahlásil se v recepci, nervózně přešlapoval po chodbě a těch pár minut co jsem čekal, bylo jako věčnost. Dokonce jsem se přistihl, že mám takové myšlenky, že odejdu a na operaci nepůjdu. Přišla si pro mne milá vrchní sestra. Odvedla mne do čekárny před operačním sálem, dala mi na prozkoumání a podepsání smlouvu o operaci. Pak přinesla dva prášky, jeden na uvolnění, druhý od bolesti a kápla mi do oka něco na umrtvení. Přečetl a podepsal jsem smlouvu, mezi tím ještě jedna kapka do oka. Pak přišel pan doktor Siegel, zeptal se mě, jestli jsem připravený a šel na sál. Já dostal poslední kapku do oka a pak zelený oblek a síťku na hlavu. Pak jsme se sestrou šli na sál i my. 

neděle 8. června 2014

Komplikace



O víkendu s čočkou vidím trochu hůř než předtím, ale dávám to za vinu rozkapanému oku. V sobotu večer mne začalo bolet celé tělo a mám teplotu. V neděli se nemůžu postavit na nohy jak mne všechno bolí. Jdu na pohotovost. Mám nějaký zánět v těle, dostávám antibiotika, operace se asi oddálí.

pátek 16. května 2014

Kontola po týdnu s kontaktní čočkou



Hned když jsem se vrátil bez brýlí, tak mi známá říká, že šilhám. Pokud šilhám, neudělají mi operaci :( Prej to oko s čočkou mi ujíždí. Jdu k zrcadlu a sleduji levé oko, pravé oko, levé, pravé a pořád dokola. Přemýšlím, kde to viděla, mě přijde, že jsou v pořádku. Ptám se jiného známého, manželky, kamarádů, ... všichni tvrdí že v pohodě. Ulevilo se mi.

pondělí 12. května 2014

První návštěva ZIRISu


Celý týden jsem byl jako na trní a zjišťoval další a další informace z nichž jedna byla celkem zajímavá a to nechat si operovat jen jedno oko (to horší -1,5dioptrií), pravé. 

Líbilo se mi to ze dvou důvodů:
ušetřím a když by se cokoli pokazilo mám ještě jedno oko zdravé.

Hned jsem si zkoušel, jestli to nebude velký problém a dával si brýle tak, abych se díval levým okem bez korekce a vypadalo to, že to bude fungovat.

úterý 6. května 2014

Rozhodnutí



Pro mne asi nejhorší bylo se rozhodnout, jestli na operaci jít nebo se smířit s brýlemi. Moje dioptrie -1 a -1,5 nebyly zas tak velké ale chyběl mi v pohledu na svět určitý komfort.
Jelikož rád jezdím na kole tak tam mě ta myšlenka poprvé napadla, když se mi často rosily brýle a já neviděl na cestu, dalším podnětem bylo to, že jsem si odřel úplně nové sklo (plastové s antireflexní a proti-rosící úpravou).